Můj
a

Z mojí klávesnice, pro vaše oči

Hey, I'm 20!

8. září 2013 v 8:38 | Móňa (Bečinka)
Dneska mám narozeniny. Druhé kulatiny v životě. Krásných 20 let už si vegetím na tomhle světě a z toho přesně šest let jsem tady na blogu. To je skoro půlka mého života. Živě si pamatuju na článek, který jsem psala přesně před rokem o svých 19 narozeninách. Hodně věcí je stejných, ale dost se i změnilo.

Mám za sebou určitě velmi náročný rok. Zažila jsem hodně stresu kvůli našemu velmi komplikovanému Maturitnímu plesu. Naučila jsem se odpouštět. Úspěšně jsem složila svojí první zkoušku dospělosti, dokonce s vyznamenáním. Poprvé jsem havarovala v autě a mám za sebou i velmi ošklivou zkušenost s klukem, kterého jsem milovala.

A víte jak se říká, "Co tě nezabije, to tě posílí," rozhodně to platí. Teď už si skoro ani nevzpomenu na ten stres, který jsem kvůli maturáku zažívala. Na druhou stranu tu věc s mým klukem mám stále v paměti. Brumbál měl asi pravdu, když tvrdil "Některé jizvy zasáhnou člověka tak hluboko, že se nikdy nezahojí." Sice jsem poslední dobou celkem v depresi, ale doopravdy si nemám na co stěžovat.

Ano mohla bych být zdravější, mohla bych být štíhlejší, možná příjemnější a rozhodně šťastnější, ale 8. září je můj den. Je to den, kdy mohu zapomeout na všechny špatné věci a radovat se ze života. Takže, Móňo, VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!

Znáte ten pocit... ??!

26. srpna 2013 v 11:04 | Móňa (Bečinka)
Znáte ten pocit, když prostě nevíte? Nevíte, co chcete dělat. Nevíte, co chcete studovat. Nevíte, čím chcete být. Nebo prostě jen nevíte jestli jste takhle spokojení? Já vím jen jednu věc, vím co nechci. A to, co nechci mi všichni říkají, že mám dělat.

Hodně často jde na mých článcích na blogu poznat v jaké jsem náladě. Pokud se moje články soustřeďují na Viktorii Plzeň či na wrestling, tak jsem většinou bez nálady a pouze tyhle dvě věci mě dokáží trochu nakopnout. Nikdy nebudu nikomu, kdo to nezná schopna vysvětlit jak moc miluju Plzeňský tým a jen těžko se vysvětluje proč je podle vás wrestling tak zajímavý.

A pak sem poslední dobou hodně často přidávám Obrázkové citáty. Jsem ráda, že je máte rádi, protože já taky a teď zrovna mi dodávají hodně síly a energie. Ale také mě nutí přemýšlet. Víte já bych hrozně ráda, prostě odjela tam, kde jsem nikdy nebyla, poznala nové lidi a začala nový život, ale bohužel to není tak snadné.

Už jednou jsem byla donucena udělat něco, co jsem nechtěla. Lépe řečeno, něco co jsem moc chtěla mi bylo zakázáno. A tenkrát jsem byla malá patnáctiletá holka a poslouchala, protože to se přece má dělat, že?! Nikdy toho nepřestanu litovat! Ano jsou lidi, přátelství a zážitky, o které bych přišla a mrzelo by mě to, ale myslím, že dnes bych byla šťastnější.

Takže mi přijde, že jsem na rozcestí ve svém životě. V září mi bude dvacet let. Musím se rozhodnout co studovat, čím chci být. A pravda je, že nevím. Nevím co chci v životě dělat, nevím co by mě naplňovalo, ale nechci žít stereotypem. Nevím, možná všechno jenom příliš dramatizuju, ale víc než kdy jindy bych potřebovala někoho, kdo by mě vyslechl, kdo by mě nechal činit vlastní rozhodnutí, kdo by mě pochopil, objal a dodal mi sílu, protože jí teď potřebuju.

Druhá láska

31. července 2013 v 23:15 | Móňa (Bečinka)
Před pár dny měla moje kamarádka Péťa (petiiinka.blog.cz) na blogu krásný článek o první lásce. Byl to fiktivní dopis její první lásce. Je to nádherně napsané a asi každému při čtení vyvstanou vzpomínky na jeho první lásky. Pak jsem ale našla citát na tumbleru :

"Who gives a fuck about your first love, Give a big round of applause for your second love, because they taught you love still exists after you thought it never could again."

Pojďme se tedy bavit o druhé lásce. A myslím opravdové druhé lásce, ne o těch se kterýma jste byli jen abyste zapoměli na tu první lásku. Byla vaše druhá láska lepší? Co vás naučila? Naučila vás milovat víc nebo jinak? Byla šťastná?

Já bohužel musím říct, že ani moje druhá láska nebyla nejštastnější, i když jsem si myslela, že tomu tak bude. Byl to kluk, kterého jsem měla velmi ráda a který mě velmi zklamal. A i proto asi bude dlouho trvat, než začnu věřit.

Jaká byla vaše druhá láska?

Můj YouTube, Moje videa, Moje věc...

24. července 2013 v 21:39 | Móňa (Bečinka)
Někteří z vás možná vědí, že vlastním YouTube kanál, kam pravidelně přidávám různé překlady. Nejčastěji segmentů z WWE, ale i písničky a další videa. Nedávno jsem dosáhla na 200 odběratelů, což je skvělé a jsem za to moc ráda, ale poslední dobou mi to celé začíná štvát.

Protože není moje povinnost nahrávat pouze videa a překlady s WWE tématikou. Je to můj kanál a můžu si tam nahrávat co chci. Navíc mi přijde, že hodně často si sledující neuvědomují, že udělat takové video dá celkem práci.

Musíte to video najít na internetu (protože mi to málokdy posílají do vzkazů, tak jak žádám), stáhnout do počítače. Otevřít v programu, sestříhat, dopsat titulky, což všechno nějaký čas trvá navíc když se program neustále zasekává. Video zase uložit a jen tak pro představu, tří minutové video se ukládá asi půl hodiny a pak nahrát na YouTube a dodělat všechny popisy, které stejně nikdo nečte.

A hodně lidí si neuvědomuje, že to dělám pro ně a neváží si toho. Ne všichni! Vím, že je tam pár lidí, kteří si toho váží, protože mi to píší nebo lajkují videa. A nepředpokládám, že by kdokoliv z těch, co si mé práce neváží bude tohle číst, ale potřebuju si ulevit. Dále pak není moje povinnost nahrát videa každý týden.

Vážně mě to začíná hodně štvát a dostala jsem se i k bodu, kdy jsem byla nucena některé uživatele zablokovat, protože byli velmi sprostí a agresivní nejen vůči mě, ale i vůči mým ostatním odběratelům, kterým se určitě nelíbí, že jim nějací idioti nadávají jen kvůli jejich názoru.

Je nutné aby si tihle lidé uvědomili, že já ta videa dělám pro ně (ve svém volném čase), já sama tomu rozumím a ty překlady nepotřebuju. A jsem jediná, kdo tady v téhle republice (pravděpodobně i na Slovensku) dělá tyhle překlady a pokud se něco nezmění, tak asi brzo taky skončím.

Rest In Peace, King of Pop

26. června 2013 v 7:50 | Móňa (Bečinka)
Respekt a úcta se dá vyjádřit různými způsoby. Včera uplynuly 4 roky od okamžiku, kdy svět zastihla šokující zpráva 'Král Popu zemřel.' Každý rok se pak tenhle blog oblékl do černých barev a celý den se objevovali články určené právě M.J.

Všechny články naleznete v rubrice Michael Jackson. Tento rok jsem se rozhodla vyjádřit svojí úctu jinak. Zatímco na své sociální sítě (twitter, facebook, tumblr, instagram, youtube) jsem umisťovala fotky i poděkování včetně klasického Rest In Peace, Michael Jackson. Blog zůstal po jeden den němí.

Je tradicí, že když někdo zemře, popřípadě se jeho smrt připomíná, bývá to doprovázeno minutou ticha. Já jsem udělal elektronickou verzi tohoto zvyku a na jeden den jsem blog oněmněla. Dnes tu opět najdete články tak, jak jste zvyklí.

Na svůj YouTube kanál jsem jako poctu Králi popu umístila překlad jeho ze songů, který vyšel po jeho smrti. Duet M.J. a Akona s názvem Hold My Hand a píseň je i v pokračování článku již s českým překladem.

REST IN PEACE, KING OF POP


Rvačka v Plzeňském kotli!

7. května 2013 v 14:15 | Móňa (Bečinka)
Tato událost se odehrála během posledního ligového zápasu Viktorie Plzeň. Viktorka hostila poslední České Budějovice a zvítěžila 3:2 (reportáž ze zápasu je zde). Ale o tom teď mluvit nechci, spíš bych se chěla zmínit o tom, k čemu došlo během prvního poločasu v kotli Plzeňských fandů.

Proběhlo to asi takhle : skupina lidí skandovala "Jude Slavie." Někteří na ty dotyčné bučeli a pískali. Proběhla tam velmi rychlá výměna nadávek a poté se to zvrhlo ve rvačku. Na celé té věci mě však nejvíc udivuje onen fakt, že pořadatelská služba nezasáhla. Byli to právě ostatní lidé v kotli, kteří se snažili situaci uklidnit.

Zajímalo by mě, k čemu tam tedy pořadatelé jsou. Během rvačky, jen seděli, dívali se a nic neudělali. A kdyby se do rvačky zapojilo jen o něco více lidí, mohlo by to být velmi ošklivé. Svůj nesouhlas se skandováním "Jude Slavie," pak projevil i Pavel Horváth, který do skupinky skandující kopl míč. Po zápase se také u kotle zastavil a s fanoušky tuhle situaci řešil.

Nechci hodnotit, která strana měla pravdu, protože rozumím oběma. Je ale nutné si uvědomit, že vykřikování "Jude Slavie," ani rvačka Viktoriánům nepomůže. A důvod proč jsme na fotbale je proto, abychom fandili.

Před stadion pak bylo plno policejních aut a těžkooděnci s pendreky v rukou. To je další věc, kterou nechápu, protože když lidé odcházeli ze stadionu, emoce již byli naprosto v klidu a právě přítomnost policie to všechno opět připoměla.

Let's live in CM Punk's world!

3. dubna 2013 v 14:02 | Bečinka
Už je to dlouho, co jsem napsala takovýhle článek a popravdě, je to dost zvláštní ho psát. Ale to není vůbec důležité, protože tenhle článek je o problému, který se v naší společnosti vyskytuje, přestože by tomu tak neměl být.

Denně se to stává po celém světě. Muži využívají své síly, kterou cítí nad ženami a ublížují jim. A nemluvim o psychické stránce, protože tak ubližují i ženy, ale po té fyzické. Kolik znáte mužů, kteří někdy uhodili holku?

A pokud je vaše odpověď 'žádného,' pak jste neuvěřitelně šťastní a chtěla bych být na vašem místě. Protože se to stává každý den a stávat se to asi bude pořád. Ale pojďme udělat takový pakt a domluvit se. Domluvit se, že budete žít ve světě CM Punka.

CM Punk je profesionální wrestler, je Straight Edge a asi před rokem se pustil do "twitterové války," s Chrisem Brownem (který pokud to nevíte fyzicky ublížil své přítelkyni Rihanně). A jaký je svět podle CM Punka. On říká "V mém světě se ženy nemlátí. Ženy jsou uctívané a respektované!"


Takže, muži a ženy Let's live in CM Punk's world. Please!

Feeling down...

23. února 2013 v 22:48 | Bečinka
Ahooooj,

poslední dobou se toho děje hodně. Nemám moc času na blog, jak jste si jistě všimli. Jsem ve čtvrťáku na střední, což znamená, že mě čeká maturita a to je opravdu hodně práce. Pokud vás to teprve čeká, pak vám doporučuji připravit si nervy, protože je budete potřebovat.

Ale teď bude přece jen o něco víc článků, protože opět začíná fotbalová sezóna! Pro mě osobně je to vysvobození, protože fotbal je pro mě určitá terapie. Nic není lepšího, než si jít jednou týdně zařvat do kotle, zapomenout na všechny problémy a hlasitě nadávat rozhodčímu či soupeřům.

Bohužel jen tohle nepomáhá a já se poslední dobou cítil hodně unavená a taková jakoby prázdná. Mám momentálně dost problémy k řešení a nemám sílu na cokoliv dalšího. Navíc se bojím, že to všechno vyústí v něco, co už nechci dělat. Nechci a doufala jsem, že už to nikdy neudělám, ale poslední dobou se mi to neustále vrací v mysli. Nejspíš proto, že vím, že to pomáhá. Ale nesmím, nemůžu...

Kromě toho všeho jsem navíc nemocná. Onemocnila jsem (jak jinak) na fotbale, po tom, co Viktoria porazila Neapol 2:0 a zápas se hrál od devíti večer v -5 stupňěch Celsia. Jo, jsou věci, které nepochopím.

Tak se mějte a (už to tady hoooodně dlouho nebylo) milujte se a množte se

Exkurze v Albatrosu

18. ledna 2013 v 14:43 | Bečinka
Ve čtvrtek 17.1. 2013 jsem absolvovala pravděpodobně poslední exkurzi na Střední škole. Důvodem je to, že jsem ve čtvrťáku a za pár dní končí pololetí. Druhé pololetí je pak pro čtvrťáky velmi krátké, jen tří měsíční a pak je čeká maturita.

Jeli jsme do Prahy na exkurzi do akciové společnosti Albatros Media, která má pod sebou řadu nakladatelství, např. Albatros, XYZ nebo třeba Plus. Musím říct, že to byla ta nejzajímavější přednáška, kterou jsem za ty čtyři roky slyšela.

Ředitel fiction nakladatelství nás seznámil s tím, jak se rodí kniha a několikrát během své přednášky zmínil i Harryho Pottera, což mě jako fanouška samozřejmě potěšilo. Poté ochotně odpovídal na zvídavé otázky, které byli velmi osobní.

Mě navíc podal informaci, kterou ještě nevědí ani novináři. Nedokážete si představit, jak důležitě jsem si připadala, když na můj dotaz odpověděl a o minutku později mi řekl, že jsem první, kdo tuhle informaci ví (samozřejmě včetně mých spolužáků). Samozřejmě, že jí nebudu vyzdravovat, stejně si myslím, že je jen otázkou týdnů, než to Albatros oficiálně zveřejní, ale vědět něco jako první v republice, je fajn pocit.

Některé exkurze mě asi budou chybět. Za ty čtyři roky jsme si jich užili celkem dost. Některé byli zajímavé, jiné nudné. Ale věřím, že informace získané ze všech se mi budou u maturity hodit.

Vánoční design

21. prosince 2012 v 7:44 | Bečinka
Zdary,

je tu změna designu. Tak trochu na poslední chvíli, protože nastavit Vánoční design, 21. prosince je dost pozdě, ale budeme se tvářit, že už je tady od prvního adventu, jo?!

Nezapomeňte mi napsat do komentářů jak se vám líbí. Je velmi jednoduchý, ale říká se přeci, že v jednoduchosti je krása, ne?! ;-)

Tak se mějte a Veselé Vánoce

Dnes je 8. září!

8. září 2012 v 10:52 | Bečinka
Ano, je to opět tady.

Musím říct, že už začínám mít z 8. září mírnou depresi?! A proč vlastně?? Jsou to moje narozeniny. Dnes je mi už 19 let. Je neuvěřitelné, jak ten čas letí. Mám ještě v živé paměti moje desáté narozeniny, kdy jsem dostala dva dorty a najednou je mi už 19.


Vždycky jsem si myslela, že až budu takhle stará už budu přesně vědět, co chci v životě dělat a budu mít všechno rozplánované. A ten fakt, že to tak není mě dost děsí a to je možná důvod, proč nejsem tak úplně nadšená z toho, že je mi už devatenáct. Opravdu ráda bych se vrátila k těm dvanácti...

Ale čas nezastavíme a na druhou stranu, ani ta devatenáctka má něco do sebe. Už rok jsem hrdým majitelem řidičského průkazu, končím střední školu a mám zkušenosti, které bych za nic nevyměnila.

Takže doufám, že si dnešek užijete, alespoň z poloviny tak, jak se pokusím užít já... Pa a milujte se a množte se!

Povídky...

21. srpna 2012 v 21:45 | Bečinka
Ahooj!!!!

Včera přesně v 15:00 tady byla uveřejněna poslední kapitola povídky Nepříjemná pravda. Povídka Nepříjmená pravda je už třetí, kterou jsem na tomhle blogu publikovala a zároveň třetí ze série povídek, které jsem rozepsala.

Jedná se o povídky ze "zákulisí světa Harryho Pottera." Vůbec první se jmenuje Nepochopení, na ní navazuje Nepochopení II. a poté Nepříjemná pravda. Během roku jste se tak mohli seznámit s mými postavami.

Patřil mezi ně, Alan Snape (syn profesora Snapea), Elle Noelová, Brad Roiser, Lucy Fowlerová a John Jefferson. Po dopsání povídek o Alanovi a Elle (Nepochopení I. a II.) jsem se rozhodla odvyprávět příběh Lucy Fowlerová. A stále je tu ještě jedna osoba, jejíchž příběh nebyl vyprávěn.

Takže zbývá ještě jedna poslední povídka. Bude zveřejněná, snad, ještě do konce tohohle kalendářního roku...

Měla bych... neměla bych...???

16. srpna 2012 v 18:52 | Bečinka
Potřebuju radu!

Ou, zapoměla jsem. Ahooooj!!!! :-D

Takže, byla bych ráda, kdybyste mi napsali svůj názor, protože by mě to zajímalo a prostě potřebuju poradit a chci abyste byli naprosto upřímní.

Situace je taková, že naprosto miluju wrestling. Problém je ale v tom, že ho v Česku moc lidí nesleduje a tak je dost těžké s někým o tom diskutovat. Na Youtube.com jsem si oblíbila wrestlingové recenze, které tam vkládají, především, američani.

Jde prakticky o to, že se ten člověk doma posadí, zapne kameru (popř. foťák) a natočí svůj názor na danou show nebo pay-per-view a pak video uveřejní na youtube.com. A já si tak začínám pohrávat s myšlenkou, že bych to také mohla dělat.

Ale nevím, jestli to není trapný nebo divný nebo nenormální a tak by mě zajímalo, co si o tom myslíte vy. Měla bych to udělat nebo ne? Jedno velké pay-per-view bude již tuhle neděli, tak mi pls dejte vědět co nejdříve.

Díky za radu a nezapomeňte, milujte se a množte se!

Where you can find me...?

6. srpna 2012 v 22:17 | Bečinka
Na internetu už existuje miliony různých sociálních stránek a sítí. V České republice je nejznámější a nejpoužívanější Facebook. Facebook je ale poměrně dost osobní a proto tam, narozdíl od jiných liní, mám pouze lidi, které znám. Je tu však několik dalších internetových stránek, kde můžete sledovat, co dělám!

Twitter
Populární to věc, především v Americe. Na twitteru můžete sledovat (follow) prakticky kohokoliv. Twitter mají všechny možné celebrity, televizní pořady a podobně. Pokud chcete sledovat na twitteru mě, stačí kliknout na tlačítko follow. Můj profil najdete zde.

YouTube
Všichni známe YouTube především jako stránku, kde sledujeme videoklipy. Já mám svůj vlastní youtube kanál, kam mi momentálně nejdou nahrávat videa (nechápu proč). Ale pokud se chcete podívat, můj kanál najdete zde. Mám tam především překlady wrestlingových segmentů a populárních písniček.

Tumblr
Tumblr je prakticky americká verze blogu.cz. Můžete tam přidávat prakticky cokoliv. Já osobně tam přidávám fotky, obrázkové citáty a věci, které mě zaujmou. Pokud rádi fotíte, pak tumblr rozhodně doporučuju, protože tam najdete dokonalé obrázky různých témat. Můj tumblr najdete zde.

DeviantArt
DeviantArt je hodně podobný tumbleru, ale je převážně na fotky. Já ráda fotím blbosti jako například jídlo a pití :-D Pokud máte pocit, že na mém blogu není moc fotek (rubrika s mýma fotkama je tady), pak můžete sledovat můj DeviantArt. Najdete ho zde.

GoodReads
Asi nejvíc nadšená jsem ze stránky GoodReads. Dalo by se říct, že je to takový Facebook pro všechny čtenáře. Já knížky miluju a čtení je jedním z mých koníčků. Stránka je v angličtině, ale jsem si jistá, že tam můžete přidávat i české knihy. Je to stránka, kde můžete hodnotit přečtené knihy, označit knihy, které právě čtete a které si chcete přečíst a přátelit se s lidmi (po celém světě), kteří mají rádi stejné knihy jako vy. Můj GoodReads profil je zde.

BlogSpot
Blogger je prakticky úplně to samé jako blog.cz. Místo blog.cz je však v koncovce blogspot.com. Já ho používám pro svůj anglický blog o wrestlingu, který jsem velmi nedávno založila. Takže pokud máte rádi wrestling a umíte anglicky, můžete navšívit můj blog zde.

Takže to jsou momentálně všechny sociální sítě, blogy a podobné věci, kde mě ještě můžete najít. Nejdůležitější je však tenhle blog, který zrovna čtete. Pokud však chcete vědět i něco víc, pak můžete navštívit jednu z výše uvedených stránek.

Milujte se a množte se!

Změny na blogu + nový design!!!

5. srpna 2012 v 13:31 | Bečinka
Ahooooj!

Svůj blog jsem zakládala v říjnu roku 2007. Bylo mi třináct let a neměla jsem tušení, co dělám. Nedokázala jsem si představit, že mi jednou bude osmnáct, že budu chodit na střední školu nebo že budu řídit automobil. A už vůbec jsem si nedokázala představit, že budu stále (i po pěti letech!!!!) blogovat!

Za těch pět let se tady vystřídalo několik různých rubrik. Za poslední dva roky se můj blog hodně změnil a jak vidíte dnes, je tu další velká změna. Už to prostě není blog malé holky, která miluje Milana Baroše a Harryho Pottera!

Rozdělila jsem rubriky na tři typy. Nejdůležitější a rubriky, do kterých budou přibívat články (snad) každý den jsou My Style, WWE a FC Viktoria Plzeň. Pak jsou tu dvě "mrtvé" rubriky, což je Svět Harryho Pottera a Dr. Greg House. Do ostatních rubrik pravděpodobně stále budou přibívat články, ale ne tak často.

Pokud bych měla říct, jaký theme má můj blog, řekla bych, že je o wrestlingu a wrestlingové společnosti WWE, o fotbale a fotbalovém týmu FC Viktoria Plzeň a o všem, co zajímá každou holku (móda, nehty, makeup, nakupování... etc.)

Se změnami jsem také změnila design. Jak víte, za celých 5 let, jsem si designy vždycky dělala sama. Nejsem nejlepší grafik na světě (nejsem ani grafik, jsem prostě holka, která má Photofilter v počítači), ale ráda je dělám sama, protože je to víc osobní. Náhledy najdete v pokračování článku.

Milujte se a množte se (ó bože, jak dlouho jsem tohle už nenapsala :-D)


Blog mé nejlepší kamarádky

1. srpna 2012 v 11:42 | Bečinka
Obvykle to nedělám, ale vzhledem k tomu, o koho je jedná, je tu vyjímka!

Chtěla bych vás všechny upozornit na blog mojí nejlepší kamrádky Marky. Najdete ho zde!

Marky má na svém blogu momentálně šest rubrik. Jednou z nich je Diary, čili, jak sama píše, její žvlásty. Další je Photography, kde najdete krásné fotky focené foťákem DSLR, což je zrcadlovka. Ve foťácích se moc nevyznám, ale vím, že byl pěkně drahej a dělá perfektní fotky. Takže pokud rádi fotíte, pak se určitě koukněte.

Další rubrikou je samozřejmě Music. Neznám nikoho, kdo by ji miloval tak jako Marky :-D A protože Marky ráda cestuje, je tu i rubrika Travelling, kde se s vámi podělí o své zážitky z cest. A v neposlední řadě je tu rubrika, na kterou jsem já osobně nejvíce zvědavá a ta se jmenuje My Au Pair Experience.

A samozřejmě, jako každý blog, má i tenhle rubriky Others neboli ostatní kde je místo pro všechno, co se jinak nevešlo. Blog rozhodně doporučuju. Akorát se rozjíždí, ale jsem si jistá, že bude velmi brzy zaplněn zajímavými články a postřehy.

!!!!Nezapomeňte blog navštívit a zanechat komentář!!!!


Happy Father´s day!!!

17. června 2012 v 0:01 | Bečinka/Lečo
Dnes je mezinárodní den otců!

V České republice nemá tenhle svátek takovou oblibu jako například ve Spojených státech amerických, ale poslední dobou se mu dává větší propagace, což je (podle mě) dobře.

Slavíme přece svátek matek, tak proč bychom měli otce opomíjet?? Tátové jsou taky důležitou součástí našich životů. Já mám ke svému tátovi velmi blízký vztah. Během let mi dal několik rad, o kterých vím, že si je budu pamatovat navždy.


Nikdy mě nesoudil a má mě rád takovou, jaká jsem. Což je u mě docela problém. Naučil mě, jak si věřit a jak žít v našem světě. Díky němu mé srdce patří Plzeňské Viktorii. Přivedl mě k fotbalu a já dnes nedokážu říct, jak moc jsem mu vděčná za to, co teď můžu jako pravý fotbalový fanoušek prožívat.


Vzal mě do Londýna, naučil mě jít Haribáče, koupil mi psa...


Takže, tati. Chci jen říct, že ti děkuju za všechno, co jsi pro mě kdy udělal. Že se omlouvám za ty občasné hádky a moje nesprávná rozhodnutí. Mám tě ráda!

Šťastný den otců!!!

Jaro/léto design!

27. května 2012 v 13:07 | Bečinka/Lečo
Ahooojky...

Tak je to tady! Opět nový design! Tentokrát je krásně pastelově barevný! Je tu připraven na celé prázdniny. Možná se stane něco, co mě ho donutí na chvilku změnit, ale je to oficiální jaro/letní design!


Je velmi jednoduchý! Jsou tam vlastně tři obrázky. Znak Viktorie Plzeň, můj obrázek (k rubrice My Style) a vlajka české republiky, která má reprezentovat naše fotbalisty na EURU 2012!!!!

A nechybí ani citát. "You can never go over the line, when you´re telling the truth!" jsou slova Chrise Jericha (wrestler) a znamenají Když říkáš pravdu, nemůžeš překročit hranici!

Snad se design líbí....

Milujte se a množte se!

Slaví Němci Den Vítězství?

8. května 2012 v 6:06 | Bečinka/Lečo
Dnešek si lidé na celém světě připomínají jako den, kdy bylo poraženo nacistické Německo. Den vítězství! Tak zní oficiální název tohohle mezinárodního státního svátku. A slaví ho i Němci?! Ano, jsem ignorant, který se zajímá především o sebe, o svojí zemi, kulturu a podobně.

Němci byli ti, kdo druhou světovou válku (koneckonců i tu první) vyprovokovali, takže pro ně by měl být 8. květen symbolem porážky. Což znamená žádný státní svátek, ale všichni rychle od práce a do škol. Pravděpodobně to tak není, ale bylo by to logické! Němci by neměli mít právo slavit tenhle svátek. Je to facka všem národům a národnostím, kterým ublížili.

Když jsem 6.5. 2012 stála na Americké třídě v Plzni a poslouchala projevy všech důležitých státníků (P. Němová, Kubice, Pospíšil; primátor Baxa...), velvyslance USA v Plzni a zástupce veteránů, všechno to bylo tak moc skutečné. Hlavně proslov velvyslance USA mě docela, jednoduše řečeno, dostal. Mluvil totiž o tom, že se to všechno vůbec nemuselo stát, kdyby se lidé včas bránili.

A to byl trochu kopanec do citlivých míst, protože jsme to byli my, ČEŠI, kdo všem hned od začátku říkal, že je Hitler "svině." Ale Britové (Američany to v té době vůbec nezajímalo), ale i ostatní nás neposlouchali a prakticky nám nedali jinou možnost, než přijmout Hitlerům rozkaz. Takže to oni, to všechno zapříčinili.

Teď už však nemá cenu, dohadovat se, kdo za co mohl. Díky statečnosti vojáků, kteří stejně do těnhle politických záležitostí nesměli a ani nemohli mluvit, si dnes připomíná tenhle den jako Den vítězství a ne jako den porážky!

DÍKY, AMERIKO

DÍKY, EVROPO!


Vrah je zahradník, debilové!

18. dubna 2012 v 13:23 | Bečinka/Lečo
Aktiv nebo chcete-li třídní schůzka. V ten den se většina studentů orosí a mladší žáčci si připravují polštář pod zadek. Moje rodiče vžycky víc zajímalo moje chování než moje známky, protože jsem prostě taková, jaká jsem.

Nebojím se říct svůj názor. Jsem arogantní a sarkastická. A to se většině učitelů nelíbí, i když mi to samozřejmě neřeknou a právě v ten jeden den si pak stěžují rodičům!

Ale tentokrát to bylo jinak. Moje třídní učitelka mě údajně chválila, neboť si na mně nikdo nestěžoval a dokonce i učitelka na češtinu řekla, že jsem se prý hodně zlepšila. Sice jsem s ní zrovna v ten den měla takový menší incident, ale podle slov mé matky, řekla : ,,Dneska jsme měli něco s tím stěhováním, ale nestěžuju si. Jenom vám to říkám!"

A největší gól byl, když máma chtěla mluvit s učitelkou na občanku, ale nakonec se k ní nedostala a v rámci čekání narazila na naší učitelku matematiky. Hodně lidí ze třídy jí nemá rádo, já jí osobně miluju! Hláška v nadpisu článku je právě její.

,,Jo, Monča... tej to pálí!" takhle mě údajně zhodnotila :-D a když se matka ptala na chování, tak učitelka dodala ,,Na mě nikdy drzá nebyla, ale občas jsem zaschlechla, že třeba je drsnější na ostatní, ale víte, oni si to zaslouží!" :-D Teď jí mám ráda ještě o něco víc :-D

Není třeba obávát se rodičovských schůzek a pokud vás učitelé nemají rádi a zasedli si na vás, kvůli tomu, jací jste, neměňte se! Ze školy totiž dřív nebo později odejdete, ale sami sebou budete do konce života. Takže kašlete na ty směšné učitele a buď tím, kým chcete být!

 
 

Reklama