Můj
a

Feminism Rant #1

30. dubna 2015 v 10:11 | Móňa (Bečinka) |  Feminismus
"A tak jsem se toho kluka zeptala: proč se tam bojíš silných žen? Řekni. Co se ti na tomhle termínu nelíbí? Co tě na něm děsí? Je to ta hloupá víra, že síla, ať už fyzická nebo mentální, je výhradně mužská záležitost? Jak je možné, že termín "silná žena" je kompliment jen, když se to řekne vdově, ale odsuzován, když se tak řekne ženě, která se rozhodla být sama? Jak to, že přemýšlíš o vojácích, mečích, krvi, ostříhaných vlasech a převlecích, ale ne o ženách, které se starají o domácnost a o krvy v našich kalhotkách, bělených vlasech a nabíraných šatech, když se tě zeptají, jak si představuješ silnou ženu? Na mé síle není nic mužného. Nic násilného, pokud to situace vyžaduje. Nic nebezpečného, pokud mě nevyprovokuješ.

Jsem silná žena v rytířskám brnění, držící hořící pochodeň a křičící z plných plic. A jsem silná žena v krajkovaném spodním prádle, lakující si nehty a broukající si popovou písničku. Nejsem chladná. Nejsem zlá. Jsem dospělá žena, a holka se zlomeným srcem, co pláče, protože její milovaný neopětuje její lásku. Budu matka, která své děti bude učit dobrotu, a jsem dcera jejíž otec jí nikdy neschválil. Nebudu mít zavřená ústa a budu diskutovat a diskutovat a diskutovat a diskutovat dokud neřeknu vše co mám na srdci a mohu také být zticha a nechat si své myšlenky pro sebe. Jsem krásná, přenádherná bohyně a přesto mě můj odraz občas rozpláče. Miluju své tělo a přeju si, abych vypadala jinak. Jsem kámen v bouřícím se oceánu a tichý vánek v noci. Jsem zkurvená galaxie a nic jiného než prach ve větru. Proč a ne ale? Protože, není nic špatného na nedělání tohoto rozhodnutí. Neexistuje správný a špatný způsob být ženou a být silná.

Hochu, mohla bych ti rozdrtit lebku mezi mýma nohama, zatímco mě tam líbáš a žadoníš, abych ti dovolila dostat se dovnitř, a nebyla bych o nic slabší, kdybych za tebou bežela a žadonila, abys to udělal.

Jsem silná žena. Nemusím si vybrat.

Síla není konečný stav mysli, je to postup. Jsem válečník. Záleží na boji, ne na počtu nepřátel, které jsem nakonec zabila. Protože to neskončí, dokud neumřu já. Bez ohledu na tu, jestli zemřu v sukni nebo v bojových botech. Možná to zkombinuju. Možná zemřu v protestu na ulici a možná zemřu při vyšívaní v ložnici. Na tom nezáleží. Zemřu jako silná žena, kterou jsem se naučila být.

A pokud to nedokážeš pochopit, nejspíš nejsi dost silný na to, abys přijal ten fakt, že je tu toho víc než jen krev a vlasy, že jsem víc než jen termín a nejsem pojem nebo rozpor nebo nějaká hloupá představa. Jsem silná žena ve všem, co si určím. Ale pokud se bojíš o svojí pýchu a sílu, když jsi mi nablízku, pak možná, ano, možná by ses měl bát.

Originální text v pokračování článku...



"And I asked the boy; why are you so afraid of strong women? Tell me. What is it about this term that puts you off? What is it about this term that scares you? Is it the silly belief that strength, physical as well as mental, is exclusively masculine? How come the term "strong woman" is only a compliment when it's said to a widow, but frowned upon when it describes a female that chose to be alone? How come you think of soldiers, swords and blood, chopped off hair and disguises, but not of housewives, spatulas and the blood in our panties, bleached hair and frilly dresses when you're asked to imagine a strong woman? There's nothing masculine about my strength. Nothing violent unless required. Nothing dangerous unless you provoke me.

I am a strong woman in a knight's armour, holding up a burning torch and screaming my lungs out, and I am a strong woman in lacy lingerie, painting my nails and humming a pop song. I am not cold. I am not evil. I am a grown woman, and a heartbroken girl that cries over the man that doesn't love her back. I will be a mother that'll teach her children right, and I am a daughter whose father never showed approval. I will not shut my mouth and I will discuss and discuss and discuss and discuss until I made my point, and I can be quiet and keep my thoughts to myself. I am a beautiful, gorgeous goddess, and my reflection makes me cry on some days. I love my body and I wish I looked different. I am a rock in a stormy ocean and a silent breeze at night. I am a goddamn fucking galaxy and nothing but dust in the wind. Why and, not but? Because there's nothing wrong with not making a choice. There's not a right or wrong way for a woman to be one and to be strong.


Boy, I could crush your skull between my thighs while you kiss me between them and beg me to let you in, and I wouldn't be weaker by any means if I ran after you and begged you to take me.

I am a strong woman. And I do not have to choose.


Strength is not a final state of mind, it's a progress. I am a warrior. What matters is the fight, and not the number of enemies that I have killed in the end. Because it never ends unless I die. Regardless if I die in a skirt or goddamn fucking combat boots. Maybe I'll combine both! Maybe I'll die in a protest on the streets, and maybe I'll die knitting in the bedroom! No matter what. I will die as the strong woman that I have raised myself to be.


If that puts you off, you're probably not strong enough to accept the fact that there's more to me than blood and hair, and that I am not a term and not a notion, nor the contradiction of a silly belief. I am a strong woman in every way that I define. But, if you're afraid for your pride and strength when you're exposed to mine, then, yes, maybe you should be scared."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Péťa | E-mail | Web | 5. května 2015 v 23:33 | Reagovat

To je moc pěkný článek, hodně emotivní. Já nedávno někde četla hezký citát - Žena potřebuje muže jen když čeká, než jí zaschne lak na nehty. A ani tehdy pro ni není nezbytně nutný. Docela mě to i pobavilo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama