Můj
a

27. kapitola - Poslední den

23. listopadu 2012 v 15:00 | Bečinka |  Nepříjemná pravda II.
"Samozřejmě, že fandím Zmijozelu!" dodal po dramatické odmlce a hodně lidí se rozesmálo. Nebelvírští nebyli zrovna nadšení nad jeho reakcí. Ano, Alan byl ze Zmijozelu a všichni to věděli, ale byl to nejlepší brankář sezony a dost možná i na světě. A koneckonců jeho holka byla z Nebelvíru. Cítili, že je to od něj trochu nefér. V podstatě jen žárlili. Zmijozelští naproti tomu narostli o pár centimetrů do vzduchu a povýšeně hleděli na Nebelvíry.



"Ale nezapomeňte, že já jsem ten, kdo si vsadil na Applebyské šípy a ty nakonec v téhle sezoně vyhořeli, takže mi moc nevěřte." Dodal po chvilce Alan. "Nebelvír byl vždycky velký konkurent a je to skvělý tým. Rozhodně netvrdím, že Zmijozelští vyhrají. Jen že jim fandím." Tímhle Alan zase trochu uklidnil emoce.

Pak následoval trénink, kde s oběma týmy trénoval i Alan. Nechal střelce, aby na něj stříleli. A pak s nimi chvilku i hrál. Nikdo mu nebyl schopný dát gól, i když k tomu měli Nebelvírští o něco blíž.

Večer se pak neřešilo nic jiného, než návštěva Alana v Bradavicích. Alan tam spolu s Elle zůstal i na večeři, tu ale jedl v soukromí s profesorem Brumbálem, svým otcem a Johnem s Lucy. Navíc ještě museli domluvit podrobnosti o hlídání domu Brada Roisera.

"Nemáme nikoho na ten poslední den. Ten, kdo tam měl hlídat, dostal nečekaný úkol od ministerstva," svěřoval se se svými problémy Brumbál. "Já tam klidně zajdu." Nabídl se John. Brumbál vděčně přikývl. "Brad si myslí, že už jsme to hlídat přestali." Řekl Alan. "Je to k němu trochu nefér." Bránil soukromí svého přítele. "Je to opravdu poslední den, Alane." Ujistil ho Brumbál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• | Web | 23. listopadu 2012 v 19:51 | Reagovat

Že se na něj nevyserou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama